Blog
BYDLENÍ NA CESTÁCH
Bydlet na chvíli jako beduín ve stanu nejkrásnější pouště světa
Oranžově písečná přírodní rezervace, měnící odstín barvy až do ruda dle množství příměsi železa je označována jako Rudá poušť, kterou na rozloze 74 000 hektarů lemují a člení monumentální vysoké skalní útvary všemožných tvarů, dosahující až 1 800 m.
Lenka Zimmermannová Bolcková
Najdete ji v jižním Jordánsku nedaleko hranic se Saúdskou Arábií, je považována za nejkrásnější poušť světa a oficiálně se jmenuje WADI RUM. Přezdívá se jí Měsíční údolí a její úchvatná scenérie byla k vidění v mnoha filmech jako například Star Wars, Transformers nebo Marťan. Dosud na území zapsaném na seznamu kulturního dědictví UNESCO žije téměř 2 000 beduínů z kmene Zalabia. Někteří movitější v kamenných domech, mnozí žijí i s rodinami v pouštních stanech v závětří hor nebo v místních chudinských slumech z vlnitého plechu.
Při své březnové návštěvě Jordánska jsem poznala krásy WADI RUM, pohostinnost místních, ochutnala typické beduínské jídlo ze zakopaného hrnce s ohništěm celý den uloženém v písku, vypila litry beduínského čaje. Vybrala jsem z mnoha místních kempů pro turisty malý, který měl stany se vším pohodlím, částečně zděnou konstrukci, teplou vodu z ohřevu solárních kolektorů, plně funkční koupelnu, kanalizaci. Nechyběla pohodlná postel a teplá přikrývka, dostatek chutného jídla. Ne každý beduín nebo cestovatel ale má ve svém stanu takový komfort. Dechberoucí je pouštní západ a východ slunce, stejně tak nebe plné hvězd bez světelného smogu.
Po WADI RUM jsme se pohybovali na korbě starého džípu a pozorovali, jak poušť začíná zelenat a místy rozkvétat. Zelené traviny a květy lze obdivovat až do května, než poušť vyprahne. Místní velbloudi, často závislí na tom, co lze spásat, bývají po zimě značně vyhublí. Být na jeden den a noc “beduínem” bylo krásné. Každodenní život zde je ale velmi tvrdý. V zimních měsících mrazivé počasí a v létě nesnesitelné horko, závislost na dešti a příjmu z turismu. Nikde to ale nebylo vidět na péči, kterou jsme dostali ani na věčném upřímném úsměvu hostitelů.
Při své březnové návštěvě Jordánska jsem poznala krásy WADI RUM, pohostinnost místních, ochutnala typické beduínské jídlo ze zakopaného hrnce s ohništěm celý den uloženém v písku, vypila litry beduínského čaje. Vybrala jsem z mnoha místních kempů pro turisty malý, který měl stany se vším pohodlím, částečně zděnou konstrukci, teplou vodu z ohřevu solárních kolektorů, plně funkční koupelnu, kanalizaci. Nechyběla pohodlná postel a teplá přikrývka, dostatek chutného jídla. Ne každý beduín nebo cestovatel ale má ve svém stanu takový komfort. Dechberoucí je pouštní západ a východ slunce, stejně tak nebe plné hvězd bez světelného smogu.
Po WADI RUM jsme se pohybovali na korbě starého džípu a pozorovali, jak poušť začíná zelenat a místy rozkvétat. Zelené traviny a květy lze obdivovat až do května, než poušť vyprahne. Místní velbloudi, často závislí na tom, co lze spásat, bývají po zimě značně vyhublí. Být na jeden den a noc “beduínem” bylo krásné. Každodenní život zde je ale velmi tvrdý. V zimních měsících mrazivé počasí a v létě nesnesitelné horko, závislost na dešti a příjmu z turismu. Nikde to ale nebylo vidět na péči, kterou jsme dostali ani na věčném upřímném úsměvu hostitelů.
